jidelnicek 

Jídelníček

 

Seznam alergenů

 

sponzori hand

Náš sponzor

ostroj logo

vybavení školní zahrady herními prvky s matematickou tématikou

Vánoce

Připravujeme...

Lednové tradice

Nový rok

Koledovat se chodilo i na Nový rok, v některých krajích s proutkem v ruce. Proutkem se netrestalo, symbolizoval štěstí a úspěch v novém, nadcházejícím roce. Byl propíchaný po celé délce dřevěnými třískami. Na konci každé třísky byl nabodnutý odstřižek různobarevné látky nebo papíru a hrášek. Vršek obvykle zdobilo malé jablíčko, oříšek nebo papírová kytička. Byl-li proutek z trnky, měl trny přirozené. V tento den obvykle u stavení zaznělo:

Dej vám Pán Bůh dobrýtro na to nový líto, abyste měli leníček jako tento proutíček a na něm hlavičky jako tyhle hráštíčky na ten nový rok.

Hospodář proutek od koledníků vykoupil a zjara ho zapíchl do pole, kde pěstoval len.

Hlavní novoroční pověrou je bezesporu ta, která upomíná, že tento den má vliv na celý začínající rok. Proto se všichni snažili vyhnout svárům, obyčejně si dopřávali a snažili se být co nejlépe naladěni. Každý se snažil mít na Nový rok něco nového na sobě, aby byl po celý rok jako nový. Kdo měl tento den při sobě peníze, měl je podle lidové pověry po celý rok. Někde si kvůli pojištění peněz po celý rok nechávali kousek ryby od Štědrého večera.

Za dobré znamení platilo, vstoupilo-li do domu na Nový rok jako první dítě nebo děvče. Stará žena znamenala neštěstí. Každá hospodyně si tento den obzvlášť hleděla hrnců, kdyby se jí byl některý rozbil, celý rok by byl „nakřapaný“. Přes práh se pokládalo koště a kdo přišel do domu první, měl je sebrat a uklidit na místo, jinak by se z něho stal nenapravitelný lenoch a budižkničemu. Rovněž se ze stavení nemělo tento den nic vynášet, prý by se tím vynášelo i štěstí.

K novoročnímu obědu se podával uvařený prasečí rypáček. Každý, kdo z něho kousek snědl, se nemusel obávat bídy a také hovězí vývar s krupicí, tzv. „milionová polévka“.

Svátek Tří králů

Tři králové

Svátkem Tří králů končí období Vánoc. Původně větší skupina mudrců, v oblečení z někdejší Persie, se postupem času zúžila na tři známé postavy - krále Kašpara, Melichara a Baltazara. Přicházejí, vedeni zářící hvězdou, poklonit se malému Ježíškovi a odevzdat mu své dary - zlato, kadidlo a myrhu. Také na Tři krále chodívali na venkovskou koleduduchovní,učitelé a všechny děti. Vykuřovali kadidlem obydlí a psali na dveře křídou iniciály K+M+B a letopočet. Přitom rozdávali tříkrálové lístky s obrázky králů i různých světců. Časem se tato obchůzka stala záležitostí malých koledníků. Přes šaty si navlékli dlouhé bílé košile, na hlavy nasadili papírové koruny se zlatým křížem a jeden z nich, představující krále - mouřenína, si začernil obličej: Jejich nezbytnou rekvizitou byla zlatá hvězda, nesená na tyči: Někdy zazpívali známou koledu: „My Tři králové jdeme ...“ (viz. Koleda)

Jindy předváděli tříkrálovou hru, sestávající z vánoční pastýřské hry, spojené s návštěvou Tří králů u malého Ježíška. Jak vešli do domu, všichni zazpívali:

Bůh se nám nyní narodil
a místo vyvolil v městečku Betlémě.
Raduj se, Jeruzaléme!

Kašpar

My tři králi z dalekej krajiny, přišli jsme mezi tento lid neznámý. Byli jsme u Herodesa krále, zeptali jsme se tam směle: Kde jest ten král narozený; novou hvězdou oznámený? I my jsmé proto sem příjeli, abysme se jemu klaněli, napravte nás na cestu, prosíme za to. Já nesu na dar zlato.

Melichar

Hvězda, která se nám ukázala a nás v cestách předcházela, také se nám zdála divná, jiným hvězdám nepodobná, proto tážeme se na jeho bydlo. Já mu nesu na dar kadidlo.

Baltazar

Já jsem od Arabie král, mám od slunce spálenou tvár, u nás nikdy zima nebývá; tam' přehorce slunce pálívá. I já jsem dal oné hvězdě víru a jdu obětovat tuto myrhu.

Hvězdonoš

Z toho se my velice těšíme a radujeme, že jste mohli těchto třech králů ve zdraví a štěstí dožíti. Přitom ze srdce vinšujeme, abyste se mohli po smrti v nebesích s Kristem Pánem na věčné věky radovati.

Potom koledníci dostali dary - koláče, jablka, peníze - a šli o dům dál.

Na Tři krále, 6. ledna, se také věštila budoucnost. Slévalo se olovo nebo se pouštěly po vodě svíčky v ořechových skořápkách. Naposledy se v tento den rozzářil vánoční stromeček. Jen někde vonělo jeho jehličí až do Hromnic, do 2. února, kdy zpravidla opouštěly své čestné místo i Betlémy a stěhovaly se na dlouhou dobu zpět do komor a na půdy. Dny plné kouzla a pohody skončily.

Tradice na Tři krále

Dni svátku Tří králů se také říkalo den Zjevení Páně a tímto dnem také končí pro většinu z nás doba vánoční. Z liturgického hlediska je konec Vánoc až druhou nedělí v lednu a Křest Páně. Tento den byl ale hlavně ve znamení malých koledníků převlečených za Tři krále, obcházející domácnosti, kde koledovali a přitom žehnali stavení tím, že posvěcenou křídou napsali na dveře počáteční písmena tří králů a letopočet.

V dřívějších dobách chodívalo králů více a byli mezi nimi nejen děti, ale i dospělí. Účastníky tříkrálového pochodu byli zejména duchovní s ministranty a kostelníkem, ale i učitelé se svými žáky.

V Pobeskydí chodívali také tři králové, nejmenovali se ale Kašpar, Melichar a Baltazar, nýbrž Bača, Ševeček a Kovaliček.

Děvčata se hned ráno, ještě před příchodem slunce, omývala sněhem, což jim mělo zaručit svěží bělostnou pleť.

Tříkrálový večer je večerem, kdy se předpovídala budoucnost, když lidé chtěli vědět, kdo z nich nejdříve zemře, zapálili stejně velkou svíčku. Komu svíčka shořela nejdříve, ten zemřel jako první. Navíc podle stoupajícího nebo klesajícího kouře se dalo poznat, jestli se jeho duše dostane do nebe nebo do pekla. Také se věřilo, že pokud by se člověk podíval skrz vyražený smolný suk do světnice, uviděl by toho, kdo by ještě tentýž rok zemřel. Kdo se chtěl dozvědět něco z budoucnosti, mohl také připravit sedm hrnečků, kterými přiklopil různé předměty (kousek uhlí, hřeben, peníz, figurku dítěte, prsten, kousek látky a chleba). Každý si pak zvolil hrneček, odklopil jej a podle předmětu pod ním se usuzovalo, co jej čeká. Peníz znamenal bohatství, hřeben nedostatek, prsten svatbu, látka cestování, figurka dítěte narození dítěte, chleba dostatek všeho a uhlí nemoc či smrt.

Svátkem Tří králů končí vánoční období a ve většině rodin se odstrojuje stromeček. Dřív bývalo zvykem, že se druhý den ráno jeho dřevem zatopilo a uvařila se káva, která tak za vší tou nádherou udělala definitivní tečku. Dnes je likvidace stromečku pro mnoho obyvatel měst spíš spojena s nerudovským „kam s ním?“. Svátek je však také neodmyslitelně spojen s tříkrálovou koledou. Je zajímavé, že podobu koledníků v bílých přepásaných košilích a s papírovými korunami na hlavách (a přitom tento obyčej ve druhé polovině 20. století téměř zanikl) si vybaví skoro každý. Mohou za to nejspíš známé obrázky Mikoláše Alše a Josefa Lady.

Původní svátek

Církev původně slavila 6. ledna jen jako svátek Zjevení Páně neboli den Ježíšova pokřtění. Ke spojení se svátkem Tří králů došlo až později. Z liturgického hlediska byl pro ni důležitý také proto, že uzavíral vánoční období a s ním oslavu narození Krista a zahajoval přípravu na nejdůležitější svátek křesťanů - Velikonoce. Při bohoslužbách býval v tento den věřícím oznamován termín velikonočních svátků.

Králové

Kdo vlastně byli tří králové? Zrodila je středověká legenda, navazující na evangelium sv. Matouše. To popisuje, jak v den, kdy se v Betlémě narodil Ježíš, přišli od východu mudrci (mágové) s dary a malému dítěti se poklonili. Cestu jim ukázala jasná hvězda. Přitom neuvádí ani kolik jich bylo, ani jak se jmenovali. Křesťané si je zpočátku představovali různě, jejich počet kolísal mezi dvěma a dvanácti, až se nakonec ustálil na třech. Trojka byla jednak magické číslo, jednak Matouš vypočítává tři dary - zlato, kadidlo a mythu (vonné pryskyřice), takže bylo možné předpokládat, že každý král nesl jeden. V roce 1194 byly z Milána do chrámu v Kolíně nad Rýnem převezeny ostatky tří králů, které posílily vytvoření jejich kultu. Ve středověku byly ostatky, to znamená skutečné nebo domnělé části těl různých svatých, velmi důležité pro věřící. Ukládaly se do drahocenných schránek (relikviářů) a každý chrám nebo klášter byl o to významnější, o co víc takových relikvií vlastnil. Kolínská katedrála se díky těmto ostatkům stala oblíbeným poutním místem.V době převážení ostatků a vzniku kultu došlo také k definitivní záměně mudrců za krále, protože takovému slovu všichni rozuměli. Jejich jména - Caspar (Kašpar), Melichar a Baltazar - se poprvé objevila v 8. století, ale až ve 12. století se všeobecně rozšířila.Počáteční písmena C + M + B (u nás se užívalo i K + M + B) se po celá staletí psala spolu s příslušným rokem svěcenou křídou na dveře. Podle některých badatelů je to však úplně jinak a písmena mohou znamenat zkratku starého požehnání „Christis mansionem benedicat“ neboli česky „Kristus nechť požehná tento příbytek“.

Divadelní hry

Divadelní hry o narození Krista a příchodu tří králů, které přivedla jasná hvězda z východu až do Betléma k malému dítěti, hráli v barokní době žáci jezuitských kolejí. Byly velmi oblíbené a hojně navštěvované, proto se také některé verše nebo i celé scénky objevily u venkovských koledníků. Počátek her však musíme hledat ve starších dobách. Nejstarší hry, v nichž se vyprávěly biblické příběhy, se pojily nejprve k velikonočním svátkům, od 5. století také k vánočním. A jejich součástí býval i průvod tří mudrců. Hry vznikly v 6. století ve Španělsku, odkud se šířily do dalších evropských zemí. Původně se jednalo spíš o pantomimu, později doplněnou o latinské texty a zpěvy. Časem se hrály i v domácích jazycích a místo chrámů byla jevištěm náměstí a tržiště. Největší zásluhu na jejich rozšíření a pozdějším zlidovění měli jezuité, kteří se je snažili vrátit na církevní půdu a obnovit jejích liturgický charakter. V době protireformace tak podporovali snahu církve přitáhnout lidi zpátky ke katolické víře. V průběhu 18. a 19. století vznikla řada oblíbených vánočních her, které se inscenovaly v klášterech, kostelech, později i v divadlech.

Přišla hvězda betlémská Hvězda, podle níž se králové na své cestě měli řídit, zamotala hlavy mnoha astronomům, když se snažili přijít na její vesmírný původ, dokonce se objevily názory, že šlo o přelet Halleyovy komety. Nakonec problém pravděpodobně rozřešil proslulý německý astronom Johanes Kepler, který 17. prosince 1603 pozoroval v Praze konjunkci planet Jupiteru a Saturnu. Pátrání po hvězdě nebylo totiž důležité jen kvůli legendě od třech králích. Určení času, kdy se na obloze objevila, umožňuje přesné určení data narození Krista, tedy řešení jedné z nejdůležitějších otázek týkajících se vánočních svátků.

Tříkrálové věštění

Svátek Tří králů i předchozí večer 5. ledna, nazývaný Den světel nebo Svatvečer svíček, byly plné různých pověrečných praktik a obyčejů, navazujících na vánoční období. Mnoho se jich zabývalo věštěním, jako například známé lití olova do vody. V některých krajích se v rodinách zapalovaly svíčky a sledovalo se, kam jde jejich kouř (zda člověk půjde do nebe, nebo do pekla) či která nejdřív dohoří, a kdo tedy jako první zemře.

Věštilo se i ze sedmi hrnečků a sedmi různých předmětů (např. uhlí, mince, kousek chleba, malá panenka, zásnubní prsten).

Zamilované páry pouštěly na vodu svíčky v ořechových skořápkách v naději, že se k sobě přiblíží, což věštilo svatbu. Malé svíčky se lepily na okraj mísy se svěcenou vodou, s níž pak hospodář vykropil celý dům (proti myším a nevítanému hmyzu) a také pole.

Svěcená voda

Voda byla v liturgii i v magii velmi důležitá, hlavně ta, která se den před Třemi králi v kostele posvětila. Pokud jí bylo potřeba víc, světila se i před kostelem a na náměstí ve velké kádi. Lidé ji pili, aby se chránili před nemocemi. Také ji nalévali do kropenek, upevněných na stěně u dveří. Používali ji pak buď každý den, nebo aspoň v důležitých chvílích života rodiny, jakou byla svatba nebo dlouhá cesta. Právě tak kropili první fůru při sklizni anebo malé dobytče hned po narození, někde přidávali svěcenou vodu dobytku do krmení. Někdy stačila i obyčejná voda v přírodě. Kdo se do ní dokázal celý ponořit, měl zajištěno pevné zdraví. Dívky se omývaly sněhem, aby měly bělostnou plet.

Zpráv o podobných zvycích se zachovalo mnoho. Některé mají spíš pohanský charakter a církev je kritizovala, jiné už jsou propojeny s křestanskou liturgií a modlitbami. Věřilo se, že v tříkrálový večer se voda ve studních proměňuje ve víno, což byl odraz křestanské legendy o tom, jak Kristus na svatbě v Káni Galilejské proměnil vodu ve víno.

Pochody, sbírky a průvody

Dnes tříkrálová koleda na mnoha místech podivuhodně ožívá. Dnešní koledníci mívají skvostné a dokonalé kostýmy, hodné královských rouch. Kromě chlapců se v nich občas objevují i dívky. Většinou se jedná o návrat k náboženské podobě zvyku, takže kromě dětí z věřících rodin chodí znovu i faráři. Dům vykropený svěcenou vodou se pozná snadno, protože má na dveřích tradiční nápis křídou K + M + B a letopočet.

Tříkrálové obchůzky s tradičními koledami pořádají každoročně i mnohé folklorní soubory. Svátek Tří králů svádí i k pořádání mnoha kulturních nebo sportovních akcí. Konají se tříkrálové pochody či běhy, zakončené koledami. Známou se stala charitativní tříkrálová sbírka, organizovaná Českou katolickou charitou, která kromě jiného pomohla i mnoha lidem postiženým velkými povodněmi na začátku našeho 21. století.

Již několikaletou tradici má slavnostní průvod tří králů na pražském Hradčanském náměstí, který se koná v předvečer svátku, vždy 5. ledna. Kašpar, Melichar a Baltazar s početnou družinou vyjíždějí na velbloudech z brány arcibiskupského paláce a putují na Loretánslcé náměstí, kde sehrají krátkou divadelní hru a předají dary Jezulátku. Podobné průvody procházejí za velké pozornosti na den Tří králů všemi španělskými městy a vesnicemi jako velkolepé divadlo.

Připomeňme si i známou komedii W. Shakespeara, nazvanou Večer tříkrálový. Skutečně se jedná o svátek Tří králů, ale vlastní děj je spíš připomínkou starobylých a tajuplných pohanských obyčejů.

Koleda

Tříkrálová koleda má dlouhou tradici. Původně ji vykonával kantor se svými žáky, později kněz s ministranty a někdy i s kostelníkem. Přišli do domu, modlili se a zpívali, vykuřovali kadidlem a kropili svěcenou vodou, kterou den předem spolu s křídou posvětili. Na dveře nebo silný dřevěný rám nad nimi napsali písmena K + M + B a letopočet. Tato obchůzka měla slavnostní ráz a jejím smyslem bylo požehnat všem navštíveným domům i lidem, kteří v nich bydleli, a uchránit je tak od neštěstí, nemocí a podobných nepříjemností.

Děti se jako koledníci začaly na venkově objevovat o něco později, nakonec to byly převážně děti z nejchudších rodin. Jejich masky byly jednoduché a tvořily je většinou dlouhé bílé košile přepásané provazem, červeným šátkem nebo šerpou. Na hlavách měly papírové koruny zdobené malůvkami a zlatým nebo stříbrným papírem či staniolem, vousy z koudele nebo vaty.

V kopcovitých oblastech severní Moravy krále doprovázeli ještě pastýři - pastuchové, jinde sluhové zvaní laufři. Na Chodsku chodili jen dva a třetího, dřevěného, nosili s sebou. Malá figurka byla připevněna na motovidle s klikou, a jak se s ní otáčelo, král se neustále „klaněl“. Různých podob tříkrálové koledy bylo v 19. a v 1. polovině 20. století zachyceno mnoho, lišily se počtem koledníků i jejich kostýmy, zpívanými nebo recitovanými koledami apod. Mnohdy se koledování blížilo jednoduché divadelní hře.

My tři králové jdeme k vám,
štěstí, zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta,
my jsme k vám přišli z daleka.
„Copak, ty tam černý vzadu,
vystrkuješ na nás bradu?“
„Já vyznávám, že jsem černý,
že jsem z mouřenínské země.
Slunce je toho příčina
že je má tvář opálena.“
„Kdybys na slunce nechodil,
byl bys tvář svou neopálil.“
„Slunce je drahé kamení
od Kristova narození.
A já černý vystupuju
a nový rok všem vinšuju.“
„A my taky vystupujem
a nový rok všem vinšujem.“

Tato dodnes nejznámější koleda obsahuje nejen příběh příchodu králů k Ježíškovi, ale i historii útěku před zlým Herodem, vypráví také o hvězdě, která ukázala cestu, zároveň nezapomíná ani na vinš. Ten je formulován jako přání k Novému roku, což může být pozůstatek z doby, kdy ještě platil Juliánský kalendář a první den v roce mohl být skutečně 5. nebo 6. leden.

Černý vzadu

Ve většině textů i vyobrazení se jeden z králů líčí jako černý nebo mouřenín. Lidé si představovali, že je to král nějaké africké země nebo že přišel z Ameriky, jak se zpívá v jedné z moravských koled z poloviny 19. století.

Pravda je, že už od 14. století se na obrazech objevoval urostlý muž tmavé pleti, který představoval nejmladšího Kašpara. Během staletí se však podoby tří králů měnily, takže dnes je za černého považován Baltazar.