Dušičky - 1. a 2. listopad

• Keltské kořeny
• Křesťanské svátky
• Mléko pro duše
• Dušičkové pečivo

Pod názvem Dušičky se dnes skrývají hned dva svátky, jimž patří první listopadové dny - svátek Všech svatých a Památka všech zemřelých. Zdá se, že jejich kořeny tkví v prastarých keltských rituálech, poté je postupně přizpůsobovala svému učení křesťanská církev a své stopy zanechala i lidová víra našich předků. A aby to bylo ještě o trochu složitější, začala se v poslední době v celé Evropě ujímat i americká podoba tohoto svátku - Halloween.

Keltské kořeny

Všechny kultury lidské civilizace od těch nejstarších až po současné se zabývaly otázkou konce života a další existence člověka po smrti. Lidé vždycky věřili v nějakou formu posmrtného života a v to, že duše zemřelých se mohou v některé dny vracet na zem.

V keltském kalendáři je l. listopad začátkem nového roku a zároveň dnem, kdy se setkával svět živých se světem mrtvých. Obřadní ohně ukazovaly cestu bloudícím duším, které mohly konat dobré skutky, anebo se také mohly mstít za minulá příkoří. Při hostinách se počítalo s podílem jídla pro mrtvé, živí obětovali bohům a oblékali masky pro obřadní tance a průvody. Keltové sice nakonec podlehli expanzi Římské říše, ale některé jejich rituály se udržely. Spolu s obyčeji Řeků a Římanů jako i dalších národů tehdejší Evropy splynuly do proudu pohanských svátků, na který později navazovalo vítězné křesťanství.

Křesťanské svátky

Křesťané věří, že stejně jako Kristus vstal z mrtvých a bude žít navěky, mohou být také všichni spravedliví po své smrti vzkříšeni. Víra v posmrtný život je podstatným prvkem křesťanství od jeho počátků.

V průběhu několika staletí se ustálily dva církevní svátky. První z nich, svátek Všech svatých, má svůj základ v květnu roku 609, kdy byl v Římě slavnostně zasvěcen bývalý pohanský chrám všech starověkých bohů Pantheon křesťanské Panně Marii a svatým mučedníkům. Původní květnový termín se na první listopadový den přesunul v 8. století, zřejmě proto, aby mohl nahradit stále živé pohanské svátky. Následujícího dne, 2. listopadu, se slaví Památka všech zemřelých, spojená se vzpomínkou a modlitbou za mrtvé. Jsou to ti, jejichž duše ještě pobývají v očistci a procházejí jakousi přípravou na vstup do nebe. Modlitby živých jim pak mohou podle křesťanského výkladu pomoci k očištění od hříchů. K tomuto svátku patří lidový název Dušičky.

Zprvu se na zesnulé vzpomínalo spíš v rodinném kruhu. Poprvé se veřejná oslava uskutečnila koncem 10. století ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Brzy se svátek rozšířil i do dalších zemí a ve 14. století zdomácněl i v centru křesťanské církve, v Římě. V ten den se v kostelích slouží mše, někdy i několik. Od roku 1915, kdy v 1. světové válce zahynulo velké množství lidí, mohou kněží celebrovat toho dne tři mše. Při mši za mrtvé prosí pozůstalí za spásu duše zemřelého a jeho přijetí do ráje. Může se konat jen čtená mše (missa pro defunctis), anebo zpívaná (requiem).

Mléko pro duše

Lidové představy o duších zemřelých byly směsicí křesťanského učení a pohanských rituálů. Můžeme předpokládat, že staří Slované slavili svátky mrtvých velmi podobně jako Keltové. V minulosti bylo těchto svátků v roce několik, teprve časem se soustředily na dny Všech svatých a Dušiček.

Podle lidové víry vystupují v předvečer svátku duše z očistce, aby si alespoň na jednu noc odpočinuly od muk. S tím souvisí i řada pověrečných praktik, směřujících k tomu, aby jim živí alespoň trochu ulehčili jejich úděl. Lidé připravovali studené mléko, které ochlazuje, lampy plnili máslem namísto oleje, aby si jím mohly dušičky ošetřit spáleniny. Hlavně však navštěvovali hřbitovy a hroby svých zemřelých zdobili květinami, věnci a svíčkami. Na hroby se také pokládalo starobylé pečivo, související s kultem mrtvých a s někdejšími hostinami za mrtvé. Ještě v 19. a na začátku 20. století se v některých krajích (jižní Čechy) chodilo na Dušičky koledovat. V okolí Českého Krumlova se koledě říkalo „chodit po rohlíkách“, protože odměnou koledníkům bylo většinou pečivo.

Zajít na hřbitov a zavzpomínat na ze-snulé je běžné dodnes. Zvykem je očistit hrob a ozdobit jej věnečky, umělými nebo živými podzimními květinami a hlavně světly. Pro výrobce svíček jsou Dušičky nejdůležitějším svátkem roku. Sami udávají, že v těchto dnech prodají i přes polovinu své celoroční produkce.

Dušičkové pečivo

Dušičkovým pečivem mohl být chléb, houska, rohlík či z těsta tvarované dušičky a kosti. Hospodyně je bud pekly doma, nebo kupovaly od pekařů, kteří je připravovali speciálně na Dušičky. Mnozí své zboží prodávali přímo na hřbitovech.

Dušičkové rohlíky byly většinou velké a nadívané povidly, tvarohem nebo mákem. Pekly se však také bochánky, žemle, věnečky a další tvary, každý kraj měl odlišné zvyklosti. Všem těmto dluhům se souhrnně říkávalo dušičky. Odlišný tvar měly kosti. Pekly se ze dvou přeložených pletenců těsta, které vypadaly jako zkřížené hnáty.

Těsto, z něhož se dušičkové pečivo připravovalo, mohlo být rohlíkové, buchtové i koblihové. Některé typy byly slané, jiné sladké a nadívané, případně posypané mákem.